1.7. se blíží…ale hodně žen s dětmi už na něj nečekají. Neměly to štěstí sehnat práci s malou znalostí
jazyka a malými dětmi. Takže chtě nechtě volí cestu zpět na Ukrajinu. Děti to špatně nesou, ale
zároveň se moc těší na otce a prarodiče, které přes rok neviděli.


Co je čeká tam, je jasné. Ostřelování, drahé potraviny, nedostatek vody…


Anna, která tu byla od prosince a odjela už v květnu po příjezdu na Ukrajinu napsala toto:
„Ahoj. Nemůžu uvěřit, že jsem doma. Přijeli jsme do Kyjeva v noci a hned jsme se dostali
pod raketovou palbu, bylo to děsivé, děti se vyděsily a rozutekly se všemi směry. Já
padla na zem sedřela si kolena. Strašný strach. Už jsme v Charkově, nevěřím, že jsem
doma. Máme obavy, ale doma je dobře. Dnes jsem celé dopoledne chodil po městě,
všechno je velmi drahé. Koupila jsem si housku v cukrárně, kde mi vždy vyhrkly slzy, v
obchodě jsem potkala kamarádku prodavače a taky jsem se rozplakala. Někdy se zdá,
že žádná válka není. Byl tu pocit, že jsem na správném místě. Na Českou republiku budu mít ty nejlepší vzpomínky. Děkuji.


Další ženy mi denně volají a chtějí se přijít rozloučit. Se slzami v očích si chtějí dlouho
povídat a nechtějí přestat. Mají strach, ale neví si rady co dál. Tak moc se těšily domů,
ale tak moc se tam zároveň bojí. Jejich muži na ně naléhají, ať už jedou za nimi. Rok
neviděli děti a moc jim chybí. Tolik, že riskují smrt…


Ti šťastnější jezdí do centra a shání se po nábytku a lednicích. Dvě jsme dnes naštěstí
dostaly, ale na ty už čekaly ženy v pořadníku.


Tento týden nám do centra stále jezdí novináři. V pondělí byl Český rozhlas. Zajímaly je
příběhy těch, který se musí vystěhovat a ještě nemají kam.


Já jela do Prahy na podcast Alarmu. Téma pracovní podmínky a agentury. Minulý týden
u nás byla dělat rozhor s lidmi jejich reportérka.

https://soundcloud.com/advojka2013/ukrajinska-pracujici-migrace-za-casu-valky-1

Pak přijela Fatima Rahimi, která píše a dělá podcasty. Je ji znám právě z podcastu „ Aby
nebe nespadlo“ a pak se s ní setkala minulý týden v Praze na ministerstvu školství.

https://www.culturenet.cz/stalo-se/podcastova-serie-aby-nebe-nespadlo-nebycejne- pribehy-lidske-soudrznosti
Dnes ještě přijeli i z Hospodářských novin. Udělali reportáž o tom, jak bude vypadat
přechod na nový zákon LEX 5.


Každý den je nějaká schůzka s úřady ohledně toho, co uděláme s lidmi, kteří nebudou
mít od 1.7. kam jít. A jsou tací, bohužel. Zatím jim poskytneme azyl v centru, pokud jim
napomůže systém. A ten na některé opravdu nemyslel. Viděl jen ideální řešení, ale ne
realitu žen, kterým je po šedesátce, nikdo je nezaměstná a tím nemají šance samy platit
ubytko.


Máme také rodinu se třemi dětmi, která zatím bude přebývat v zahradní chatce, než
seženou byt, který zvládnou zaplatit ze mzdy manžela, který pracuje v továrně a pak
dělá brigády.

I přes to vše se ještě sháním finance na nájem centra a zaměstnance. Stále nám chybí
nájem na polovinu centra a dětské komnaty bezpečí, kde se s dětmi každý den pracuje.
(logopedka, psycholožka, terapeutické dílny a další)


Také jsem dnes poslala podnět migračnímu konsorciu na ambasádu Ukrajiny v Praze.
Jejich způsob „odbavování“ lidí je slušně řečeno nevyhovující. Více až posbírám další
materiály a předám novinářům. Už jsem o tom psala před dvěma týdny a nehodlám to
nechat „vyšumět“ Ostatně dítě, které díky nim nemá ještě rodný list bude mít za chvíli 3
měsíce.


Pročetla jsem také všechny nabídky na www.pomahejukrajine.cz a sehnala další učitelku
češtiny na prázdniny, na kterou nám nabízí příspěvek Slovo 21. Potřebujeme přes
prázdniny učit nové lidi, zvláště středoškoláky, kteří přijeli nyní a od září nastoupí na
střední školu.


Z čeho mám velkou radost je parta nadšenců, kteří mi dali 10 míst na dětský tábor pro
naše děti. Tábor, který bude na 16 dní a pojedou děti z centra, které se znají, Budou
moci trénovat s Českými dětmi jazyk a navazovat další přátelství. Bude se konat na
Vysočině a odjezd už 30.6. My jako centrum zaplatíme z fondu na děti od Konta Bariéry
690 Kč za dítě a uhradíme dopravu. Prostě paráda!


Další tábory máme domluvené s dvěma církevními spolky.


Ale dětí je stále dost, které budeme chtít v létě zabavit a dát možnost mamkám, najít si
krátkodobé brigády.


Další mega parádní zpráva je z komunitního plánování města Teplic, kde se dnes mimo
jiné představil projekt Úřadu práce, který přišel přesně s tím, po čem jsem volala už
dlouho. Práce na zkoušku s podporou pro matky s dětmi! Finanční podpor
zaměstnavatelům a reálná pomoc matkám. Takže kdo hledá zaměstnance a chce o tom
vědět více, pište!


Moc se těším, že i kdyby jen deseti ženám jsem našla uplatnění a finance na dětskou
skupinu, bude to zase úspěch a reálná pomoc. Startujeme za týden.


Zítra v 9:00 mě čeká další pracovní schůzka s městem a úřadem práce. Tentokrát
opravdu všichni chtějí vědět, co nás čeká a jak pomoci.


Hned potom letím do Ústí, protože zároveň mám školení od 9 na Icuku od IOM. Další díl
školy na interkulturní práci. Ta bude do 17 hodin a já mám být zároveň od 15 hodin na
online konferenci, kterou povede Klára Laurenčíková Šimáčková…hm, bohužel budu
muset vystačit se záznamem.
Tam podepíšu smlouvu o možnosti finančně pomoci s kaucí v případech, kde by na to
opravdu matka nebo senior neměl peníze.

A takto to mám týden po dovolené normálně. Tři věci v jeden čas. Nechápu, jak to dělá
třeba primátor, kterého chtějí všude a na akce, kam ho zvali řeknou, že má jiné
neodkladné záležitosti.


No a aby toho nebylo málo, blíží se konec měsíce a nám konec projektu s Člověkem
v Tísni. Vyúčtování, výkazy, statistiky…


V pátek vysvědčení a já chci ještě sehnat třídní učitelce originální dárek. Tip už mám.
Bohužel letos žádné kváskové chleby ani domácí dobroty…to bude až bude asi po válce.
Ale stále je to přesně to, co chci dělat. Nelituji ani nadváhy z blbé životosprávy 😀
Ta se dá pak „pořešit“


Je půl deváté večer a já zpracovávám zájemce o tábor.


Dodělávám dopis firmám, které se chystám oslovit. Dala jsem dohromady ideální scénář
na provoz centra a úplně se bojím odeslat tabulku, kde je 10 zaměstnanců. Ale ono by to
s nimi o dost „normálnější“.


Bylo by na koho delegovat dost věcí. Takto to musím „nějak“ zvládnout s dobrovolníky,
ale ti prostě nemohou soustavně pracovat, protože se mění a já mám radost, když se jim
podaří do půl roku postavit na nohy a najít zaměstnání.


Ale pošlu to! Možná si někdo zaťuká na čelo, anebo naopak řekne, já ti pomohu s jednou
částí a jiná firma s další. Protože svou energii vkládám do toho, co má být a do toho co
bude, když to tak nebude 😀


PEACE.