Dnes to bude delší.
Tak se připravte, jedeme.
Minulý týden byla velká krize. Hodně lidí, kteří jsou v Čechách nedostalo peníze – humanitární dávku, ze které platí náklady na bydlení a živobytí (ne všichni mají bydlení zdarma)
Centrum bylo během jednoho dne plné emocí, křiku, pláče a očekávání.
Jakž takž jsme to zvládli. Pár lidí na základě prosby na Facebooku udělalo nákup, ze kterého se pomohlo.
Sehnali jsme auto jídla z Červeného kříže.
Dále pomoc v podobě palety jídla z Potravinové banky. Bylo štěstí, že jsme měli čerstvě schválenou smlouvu. K tomu jsme ale potřebovali sehnat peníze na poplatek. Potravinka stoí 8000 Kč na rok. To ale není vše, potřebujete k tomu vlastní velké auto, sklad, který splňuje podmínky, má regály a dá se třeba zamknout. A to také stojí pár desítek tisíc. I to jsme zvládli sehnat a posbírat.
Museli jsme odsunout některé důležité věci (byrokracii, shánění prostředků na provoz, stěhování nábytku) abychom okamžitě pomohli lidem, kteří neměli vážně nic.
Dnes je středa 24.5. a výpadek systému byl od 11.5. Bohužel ani dnes ještě všem peníze nedorazily. Ale úřad práce, tady u nás v Teplicích dělá, co může a co mu síly stačí.
Já každý den obvolávám školy (školky už skoro vzdávám) a snažím se najít místa dětem, které přijíždějí nyní. A bohužel jsou to i středoškoláci a druhý stupeň. Domluvit jedno dítě, třeba 7. třída trvá 1,5 hodiny čistého volání…pak další 1,5 hodiny papíry a doprovod do školy, kde vše ukáží a vysvětlí. Je to neverendig story…a nyní, měsíc před koncem školní docházky, dost těžké. Ale ze zkušenosti vím, že pokud běženci, nejdou hned do „akce“, bude se jim dost těžko naskakovat a nezvládnou to.
Denně se jedná minimálně o dvě děti. Hodně z Oděsy a Kijeva.
Bohužel není nyní den, kdyby někdo neřešil nějaký silný případ.
Včera volala matka, která chce zachránit syna. Ten nemohl odjet z Ukrajiny, protože je mu 17 a čekal na lékařskou prohlídku, zda je způsobilý boje. Když dostanou výsledek, že není, musí čekat další měsíc, než mu udělají pas. Bez něj už dnes přijet nemůže. Takže máma už tady, kluk tam, ona z práce ve fabrice odjet hned nemůže (porušila by smlouvu, a tak čeká na konec měsíce, až jí pustí). Musí se totiž vrátit, aby mu tam udělali pas. Otec tam sice je, ale bojuje. Ona je k tomu ještě v pátém měsíci těhotenství. Až odjede, ztratí nárok na ubytování a v práci ji už nezaměstnají. Jak asi, těhotnou..takže prosí o pomoc v této situaci. A to ani není z Teplic. Je ze Žďáru nad Sázavou a někdo jí dal na mě kontakt.
Další paní musí chtě nechtě kvůli uznání školy – střední škola dcery jet nyní do Charkova…škola by jí neuznala vzdělání, opět ztrácí nárok na ubytování a opět bude delší dobu pryč. Bojí se jet domů, ale tvrdí, že není jiná možnost. Dcera musí udělat zkoušku tam. Online to nejde.
Opět další úmrtí na ubytovně tady v ČR. Tentokrát žena pána, kterému jsme s vámi pomáhali shánět prostředky na tišící léky a doplňky stravy. Její stav byl tak vážný, že nabral rychlý spád. Paní umřela 8.5. a on měl co dělat, zvládnout zařídit pohřeb a sehnat finance. Do toho nepřišla humanitární dávka a já se to celé včera dozvěděla, když mi volá spojka v Ústí, jestli máme nějaký potravinový balíček, protože do toho všeho teď pán nemá co jíst. Je mi jasné, že on už nevolal, protože už musí být neskutečně na dně všeho.
Sorry, že to není nic povzbuzujícího, ale ta válka vůbec nepolevuje.
V televizi jsem náhodou viděla zprávy. Pár záblesků světel z raket na městem, které „jen“ svítí a pak někam spadnou na prázdný dům a je jeden zraněný. Hm, celkem humánní pohled na válku.
To že je v Záporoží obrovská jaderná elektrárna, která čelí náporu Russka a hrozí, že se stane další katastrofa, o tom se „raději“ média nezmiňují. Jasně, byla by panika. Ale také by se možná dalo něco dělat?
Moje životospráva, nic moc. Není čas a vlastně ani chuť. Jsem toho plná. Chtěla bych vypnout, ale copak to jde? Strčit hlavu do písku a být lhostejná k lidem, kteří vážně potřebují pomoci?
Nemají kam jít, na koho se obrátit. Mezi Ukrajinci na různých chatech kolují „zaručené“ informace a bludy. Ve stavu, ve kterém jsou, pak lehce uvěří „svým“ krajanům, kteří v ČR vytvořili ono pověstné označení „Úkáčka“. Tito lidé se snaží vydělat na příležitosti a dělají dost nefér věci.
Nelegálně zaměstnávají, zneužívají i mladistvé a vytváří dojem, že naše společnost je ještě horší a tak buďte milý běženci rádi, že my vám krajané pomáháme. (ale někde uvnitř jim dávají „sežrat“ to, že když oni přišli, nikdo jim s ničím nepomohl, jenže oni nemuseli přijít, oni chtěli)
Prostě příležitost dělá zloděje.
V tom všem řešíme i naše finance na provoz centra. Pomoc od Člověka v tísni končí na konci června. Poté už se vybrané finance od jejich dárců směřují na pomoc ven, na Ukrajinu. Je to logické, tady peníze na to jsou přes ministerstvo vnitra, v odboru azylové a migrační politiky. ALE má to zase jedno velké ALE.
Organizace jako jsme my, může požádat až 4 v roce o finance. Je k tomu, ALE nutná spoluúčast města – magistrátu.
Ten nám to minulý rok v na jednání v prosinci (na rok 2023) dovolil, ale jasně řekl, že můžeme požádat jen jednou, a to v ohraničené částce, kterou nám sám určil. Ta bohužel nestačí na objem práce a počet běženců v Teplicích. Zaplatí dva poloviční úvazky a polovinu nájmu.
V metodice MV je napsáno, cituji:
Projekt by měl být souborem intenzivních integračních aktivit a opatření, směřujících k zlepšení či řešení stávající situace v dané lokalitě, případně prevenci konfliktů. Dva poloviční úvazky na to opravdu nestačí a ve městě nepůsobí jiná organizace. Dojíždí sem Poradna pro integraci, ale také ne 5 dní 8 hodin a pak Člověk v Tísni, ale ten má Bílinu a okolí, kde je také jen jeden pracovník a opět ne na plný úvazek.
No a pak tu je druhé ALE a to dost zásadní, že ministerstvo vnitra ještě neposlalo ani korunu a je konec května. Smlouvy podepsané a čeká se. Takže logicky žádné dva půl úvazky se nekonají. (i když konají, stejně to dělám s dvěma dobrovolníky) ale nemohu platit mzdy, když na to nejsou peníze.
Bohatě stačí to, že platím ze svého nájem, účetní, telefon…
A je mi úplně jasné, že tento příspěvek čtou nejen zástupci organizací, které mě sledují, ale i zástupci našeho města. Že se jim třeba nebude líbit co píšu. Ale spoluúčast města momentálně dělá 30 000 Kč na projektu Centra Humanitární pomoci pro rok 2023. Ve 2022 0. Je fakt, že minulý rok, jsem neměla spolek, a město tak ani nemohlo nic přispět, ale jsou tací, kteří mají pocit, že je to jinak, tak uvádím na pravou míru.
Třicet tisíc korun není nic závratného, když vidím, kolika lidem dokážeme najít legální zaměstnání, pomoci s integrací, a dokonce zakládat vlastní firmy. Řešíme závažné krizové situace a suplujeme školky..Navíc se města mají podílet na integraci, aby to všechno nestálo jen na neziskovkách a dobrovolnících. I když to na nich hodně stojí, co jsem měla tu možnost vidět od minulého roku.
Zasloužili bychom si mít možnost čerpat státní finance, které na to jsou vyhrazené. Děláme sakra kus práce, která je reálně za námi vidět a děláme to v Teplicích, pro naše město.
Jsme spojkou mezi majoritou a běženci. Spojujeme lidi a vytváříme hodnoty.
Ať chcete nebo ne, Ukrajinci tu nyní žijí s námi a mezi námi a jsou „problémem“ města.
Navíc tři velcí hráči, kteří pomáhali minulý rok, se od financí odhlásili. Městská knihovna, udělala minulý rok pořádný kus práce – kurzy, aktivity s dětmi. Letos nemůže, mají dost práce s rekonstrukcí.
Sokol Teplice, totéž, velký kus práce a letos už by časově nemohli.
Dům dětí a mládeže, raději volí cestu jiné finanční podpory, aby ustál svým aktivitám.
Takže tři zdroje, které mohli čerpat a město s nimi finančně počítalo. Tady se tedy ušetřilo a mohlo by se dát do CeHuPo, které nyní přebralo jejich započaté aktivity.
Finance docházejí a lidé – Ukrajinci nemohou stále pracovat zdarma. Čechy – odborníky bez financí těžko přitáhneme.
Tento „post“ odešlu kam se dá. Kláře Šimáčkové Laurenčíkové, na MPSV, IOM, OSN a na další místa, kde sledují naši pomoc v Teplicích. Také paní Evě Pavlové, se kterou jsem se setkala minulý týden v Senátu, kdy byla přítomna u předávání ocenění a medailí Českého Červeného kříže.
Již půl roku se každý týden s někým zajímavým potkám na konferenci, či akci, a snažím se sehnat podporu a pomoc. Vždy si při takovém setkáním uvědomuji, jak moc máme na severu mezery a nedostatky. Bohužel.
To, co dělám spolu s ukrajinskými dobrovolníky v Teplicích už není jen „hraní“. Nyní jsme přerostli v organizaci, která velký dopad na životy lidí. A to mi dává nezlomnou sílu vytrvat, protože denně vidím, co reálná pomoc udělá. A nehodlám se vzdát úředníkovi 😀
Dnes nikam nevyjedu (krom vyzvednutí kol a invalidního vozíku pro paní po infarktu) Budu sedět a psát, psát a psát. Mám ještě měsíc na to, sehnat peníze na provoz druhé poloviny centra a lidi, kteří protože chtějí pomáhat, pracují za čínskou polévku z humanitárky…
PS: vím, že byste rádi i finančně pomohli a napíšete o číslo účtu, ALE doprčic, tady jsou reálné peníze, vyhrazené MV na integraci a my se k nim prostě potřebuje dostat, nemůžete ze svých peněz, platit lenost úředníka, který nechce mít moc práce s vyúčtováním projektu. Navíc to není jednorázová akce. Nájem, na který momentálně chybí peníze je 30 tisíc měsíčně. Účetnictví 10. Mzdy..ideálně 5 zaměstnanců se znalostmi poměrů města, psychologie, práce s lidmi v krizi, jazyková vybavenost, časová flexibilita, řidičák, neustálé vzdělávání se v interkulturní práci, sociální sítě…
Na to bychom reálně potřebovali několik velkých partnerů, kteří by se přidali a mohli být součástí všeho, co děláme a dokázali bychom dělat i více efektivně.
