Lesia a Olexandr se rozhodli opustit Ukrajinu a vydat se do Česka hlavně kvůli bezpečí svých dětí.
Jejich začátky v Česku nebyly lehké, avšak díky podpoře občanské společnosti v Teplicích se jim
podařilo najít důstojné bydlení, jejich děti dnes chodí do školy a Olexandr pracuje jako řidič autobusu,
kterých je v kraji velký nedostatek. Tato rodina je jednou z prvních, kterým pomohla Mezinárodní
organizace pro migraci (IOM) zaplatit kauci na pronájem a najít tak důstojné bydlení. Podle výzkumu
české kanceláře IOM je nedostatek finančních prostředků na zaplacení tržního nájemného nebo
povinné kauce jednou z hlavních překážek, která uprchlíkům brání v nastěhování do nájemního
bydlení

Pořád létaly rakety
Před ruskou invazí na Ukrajinu v únoru 2022 žili Lesia a Olexandr poklidný život. Olexandr pracoval jako
řidič a Lesia se živila jako kadeřnice. Oba pocházejí z Žitomírské oblasti na Ukrajině nedaleko hlavního
města Kyjev, kde žili společně se svou dcerou [jméno] a dvěma syny [jméno] a [jméno].
Začátek války znamenal pro oba manžele i jejich děti obrovský šok. Tanky, vojenská auta, neustálé sirény
a ostřelování raketami změnily jejich poklidný život v noční můru. Sklep měli připravený na to, že v něm
budou trávit dlouhé dny i noci.
„Ruská armáda naštěstí naše město obešla, ale pořád zde létaly rakety. Když šly děti do školy, tak často
ani nedošly, protože začaly houkat sirény a ony se musely někde schovat. Samozřejmě to snášely velmi
špatně, pořád jsme byli schovaní ve sklepě,“ říká Lesia, stále ještě viditelně otřesená.
Asi po půl roce se Olexandr rozhodl zavolat svému kolegovi, které odešel do České republiky, konkrétně
do Krupky a ten mu řekl, že za ním může přijet. Rozhodli se proto odejít ze svého domova, hlavně kvůli
dětem, o jejichž život a budoucnost měli největší obavy.

Deset lidí ve dvoupokojovém bytě
Prvních čtrnáct dní v Česku bylo pro rodinu velmi náročných, neboť sdíleli společný byt s Olexandrovým
kolegou, který žije se svojí pětičlennou rodinou ve dvoupokojovém bytě. Dohromady jich zde tedy bylo
deset lidí.
„To není v Teplicích nic výjimečného“, říká Lucie Beyerová, která zde společně s manželem provozuje
Centrum Humanitární pomoci (CeHuPo), pomáhající ukrajinským uprchlíkům. „Často se zde na jednom
bytě tísní osm až deset lidí, což se nelíbí sousedům ani bytovému družstvu. Ti lidé tam zůstávají i několik
týdnů, než si najdou nějaké vhodné bydlení.“

Hledání stálého bydlení
Najít slušné bydlení v Teplicích a okolí je pro nově příchozí bez sociálního kapitálu skutečně velmi
komplikované. Na trhu s byty toho i pro příchodu velkého množství uprchlíků z Ukrajiny není mnoho k
dispozici. V kraji je také několik vyloučených lokalit s velkým množstvím sociálních problémů. První
vlastní bydlení, které rodina Lesii a Olexandra našla, bylo právě na takovém místě. V malém 2+kk na
okraji Krupky strávili prvních 10 měsíců jejich života v Česku. Děti spaly společně v obýváku a rodiče v
kuchyni. Byt však byl pro velkou rodinu malý a ve bytové čtvrti se necítili dobře.
„Není to tam úplně bezpečné“, shrnuje Lesia.

Útočiště pro nově příchozí
V té době začala Lesia nabízet bezplatné kadeřnické služby v Centru humanitární pomoci (CeHuPo)
naproti teplickému vlakovému nádraží. Místní komunita zde vytvořila útočiště pro nově příchozí, kde pro
ně zajišťuje vše od základních věcí, přes pomoc s hledáním bydlení, asistencí na úřadech až například po
lekce českého jazyka, hodiny jógy, gymnastiky či thajského boxu.

Když se v centru rozkřiklo, že rodina hledá bydlení, Lucie Beyerová, ředitelka centra, poprosila své
přátele, zda by nechtěli jejich dům, který byl v té době prázdný, pronajmout Lesii a Olexandrovi. „Nebylo
to úplně lehké“, říká Lucie. „Zde má hodně lidí s pronajímáním opravdu špatné zkušenosti. Říkala jsem jí
však, že to je opravdu velmi slušná rodina, nedoporučila bych nikoho špatného“, doplňuje.

Každá koruna se hodí

Život v Česku tedy pro rodinu Lesii a Oleksandra zatím nebyl vůbec jednoduchý. Když ale začnou mluvit o
své současné situaci a budoucnosti, rozzáří se. Dnes si pronajímají vlastní domek a všechny děti chodí do
školy. Olexandr pracuje pro ČSAD Slaný jako řidič autobusu a Lesia si hledá práci jako kadeřnice. Jejich
finanční situace se třemi dětmi je stále náročná. Museli zaplatit dvouměsíční nájem a další náklady na
bydlení, což přineslo značnou finanční zátěž. „Víme, že se musíme otáčet, protože z jedné výplaty řidiče
všechno neutáhneme,“ říkají společně.

Rodině Lesiy a Olexandra pomohla IOM ve spolupráci s organizací CeHuPo zaplatit kauci a umožnila tak
rodině přestěhovat se do důstojného bydlení.