Osobní vyjádření Lucie Beyerové, zakladatelky a ředitelky CeHuPo, k článku Seznam Zpráv o práci manželů ve skladu Košíku.
Článek Seznam Zpráv „Ještě dnes je mi nevolno.“ https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-zivot-v-cesku-jeste-dnes-je-mi-nevolno-manzele-lici-zastrenou-praci-v-obrim-skladu-316050. Manželé líčí „skrytou“práci ve skladu Košíku popisuje příběh lidí, kterým od začátku pomáhám. Ráda bych k němu přidala vlastní zkušenost a část příběhu, která se do něj nevešla.
Co vídáme za sliby o práci
Také jsem přestala u Košíku nakupovat poté, co jsem při své práci s uprchlíky poznala zkušenosti lidí, kteří pro jeho provoz pracovali prostřednictvím dalších firem.
Více než dva roky k nám do CeHuPo přicházeli lidé, kteří potřebovali poradit s podobnými problémy. První týdny podle svých výpovědí pracovali bez smlouvy a domáhali se jí s naší pomocí. Následně získali dohodu o provedení práce. Mnozí ale popisovali, že dostali zaplaceno jen za část skutečně odpracovaných hodin. Řada z nich další řešení vzdala a hledala jiné zaměstnání.
Právě nově příchozí uprchlíci jsou v takových situacích velmi zranitelní. Neznají jazyk, prostředí ani česká pracovní pravidla. Chtějí co nejrychleji začít pracovat, aby se během krátké doby, kdy mají zajištěné dočasné ubytování, dokázali postavit na vlastní nohy. Místo toho se mohou ocitnout bez slíbené výplaty a bez prostředků na další měsíc.
Pokud se nedostanou k odbornému poradenství, často nevědí, jak se bránit, na koho se obrátit a čím svou situaci doložit. V CeHuPo jim pomáháme porozumět jejich možnostem, připravit podklady a komunikovat s příslušnými institucemi. Tlumočíme a doprovázíme je při jednáních.
V případech, které řešíme, se setkáváme také s nepřihlášením k pojištění, chybějícími výplatními páskami nebo neposkytnutými doklady při skončení zaměstnání. Navazující jednání s úřady a dokládání situace se pak komplikují a protahují. Člověk mezitím potřebuje zaplatit bydlení a jídlo.
Pod tímto tlakem může znovu přijmout práci bez řádné smlouvy a jistoty výplaty. A to už na něj „ochotně“ čeká další zprostředkovatel, který mu nabídne ubytovnu a nějaké drobné na živobytí.
Rozhodnout se bránit nestačí. Je potřeba mít z čeho žít.
Při návštěvách ústeckého inspektorátu práce vidím, kolik podkladů k obdobným případům vzniká. Za každou složkou je člověk, který se rozhodl svou situaci řešit. Musel si najít čas na jednání, zajistit potřebné dokumenty a často také překlady komunikace.
Jen podání vysvětlení manželů, kterým pomáhám, trvalo čtyři hodiny. Případ je rozsáhlý a jednání vyžadovalo tlumočení.
To všechno se odehrává v době, kdy lidé potřebují především znovu vydělávat. Ne každý má úspory, podporu okolí a sílu vést vedle každodenního boje o živobytí ještě spor s bývalým zaměstnavatelem. Když někdo své nároky přestane vymáhat, nemusí to znamenat, že nebyly oprávněné. Někdy už prostě nemůže dál.
O to těžší je pro mě sledovat rozdíl mezi příjemným obrazem značky navenek a zkušenostmi lidí, kteří se na nás obracejí. Milí kurýři a povedená reklama s praotcem Čechem ve mně vyvolávají otázku: jaké podmínky mají lidé, jejichž práce za touto službou stojí?
Článek přináší také stanoviska Košíku a Makra. Manželé byli zaměstnáni u společnosti KonstantaCZ a popisují práci pro provoz Košíku v prostorách Makra. Je důležité jednotlivé firmy rozlišovat a objasnit, kdo za co odpovídá. Pro samotné pracovníky ale takové uspořádání může být velmi nepřehledné.
Věřili, že si dají pozor
Když mi manželé poprvé řekli, že chtějí nastoupit přes společnost KonstantaCZ, varovala jsem je na základě našich předchozích zkušeností s podobnými případy. Věřili, že jim se to nestane, protože si dají pozor.
Po týdnu jim přišla smlouva poštou domů, dokonce s dvoutýdenní zkušební dobou. Měli tedy pocit, že je vše v pořádku.
To, že samotný papír férové zacházení nezaručuje, zjistili ve chvíli, kdy onemocněli. Popisovali dojíždění za deště a práci v chladicích a mrazicích boxech bez dostatečně teplého oblečení. Nemoc zpočátku přecházeli, protože potřebovali pracovat a vydělat si na živobytí. Nakonec vyhledali lékaře, který jim vystavil neschopenku.
Když se jejich zaměstnavatel dozvěděl, že skutečně navštívili lékaře a jsou v pracovní neschopnosti, následovala podle jejich zkušenosti série urážek a výhrůžek. I s tím se na mě obrátili.
Pomohla jsem jim také zorientovat se v aplikaci Moje VZP a na Portálu občana, aby si mohli sami ověřovat dostupné údaje o své situaci. To je důležitá součást naší práce: aby člověk postupně rozuměl systému, ve kterém žije, a uměl si potřebné informace zjistit sám.
Manželé se rozhodli bránit a podali žalobu. Jejich případ tím ale zdaleka nekončí.
Nový začátek nemohl čekat na soud
Manželům poskytuji odborné poradenství a podporu při řešení jejich případu. Nad rámec své práce jsem se jim rozhodla pomoci také osobně: poskytla jsem jim ubytování a z vlastních peněz jim pomohla překlenout období, kdy zůstali bez prostředků.
Byla to moje soukromá pomoc. Poskytování vlastního bydlení a peněz není běžnou součástí práce integračního pracovníka.
Společně jsme mezitím našli dostupné bydlení a podařilo se zaplatit kauci i poplatek realitní kanceláři. Další lidé darovali vybavení bytu. Doufám, že manželé časem budou moci poskytnutou finanční pomoc vrátit, pokud se jim podaří získat peníze, kterých se domáhají soudní cestou.
Oba už nastoupili do nového zaměstnání, tentokrát přímo k solidním firmám. Sami vidí, jak velký rozdíl je mezi jejich předchozí zkušeností a zacházením u současných zaměstnavatelů.
Mají práci a mají kde bydlet. Stále ale žijí v nejistotě, zda u soudu uspějí. Podobné problémy totiž vídáme roky a z pohledu naší každodenní práce se toho zatím příliš nezměnilo.
Zkušenosti z terénu nabízíme i institucím
S touto záležitostí jsem se také dvakrát obrátila na ministra práce a sociálních věcí Aleše Juchelku. Nabídla jsem spolupráci a předání informací z terénu, které by MPSV mohlo využít při činnosti Kobry.
Poslední odpověď mi přišla SMS dne 8. června 2026: „Dobrý den, určitě ano. Ozvu se prosím“. K datu zveřejnění tohoto vyjádření se mi znovu neozval. Nabídka spolupráce z mé strany trvá.
Jsme v každodenním kontaktu s lidmi, kterých se tyto problémy přímo týkají. Vidíme, kde se ztrácejí v systému, co jim brání domáhat se svých práv a jaké následky to má pro jejich rodiny. Tyto zkušenosti chceme předávat dál, aby mohly pomoci i při hledání účinnějších řešení.
Má smysl to nevzdat
Víme, že to bude ještě běh na dlouhou trať. Od začátku manželům říkám, že to nebude lehké, ale že to nesmíme vzdát. Je potřeba na podobné případy opakovaně upozorňovat, aby nezapadly a lidé nepřestávali věřit, že má smysl domáhat se spravedlnosti.
Klidně uděláme transparenty a půjdeme před Makro, bude-li to třeba. Samotný protest ale nevyřeší situaci člověka, který nemá na nájem a jídlo a pod tlakem přijme téměř jakoukoli práci. Takový člověk potřebuje dostupnou pomoc a možnost domoci se svých vydělaných peněz dřív, než ho nouze dožene k další podobné nabídce.
Po letech, kdy u klientů z řad uprchlíků vídám tolik zklamání a beznaděje, jsem opravdu ráda, že se tito dva nenechali zastrašit. Ne každý má sílu a podmínky takový boj vést. Oni se do něj pustili a já jim v něm dál budu stát po boku.
Právě tak vypadá část každodenní práce CeHuPo. Za příběhem, který se dostane do médií, jsou měsíce rozhovorů, příprav, doprovodů a hledání řešení. A také lidé, kteří přiloží ruku k dílu, darují vybavení do prázdného bytu nebo pomohou překlenout nejtěžší období.
Těmto manželům nemohu slíbit, jak soud rozhodne. Mohu jim ale slíbit, že na to nebudou sami.
Lucie Beyerová
zakladatelka a ředitelka CeHuPo – Centrum humanitární pomoci, z. s.
Podpořit činnost CeHuPo můžete skrz portál darujme.cz zde: https://www.darujme.cz/projekt/1212500, také přímo z našich stránek https://cehupo.cz/darujme/, převodem na bankovní účet 265376003/5500, nebo rychlou platbou QR kódem níže.
0 komentáøù