Dnes jsou to čtyři roky ode dne, kdy jsme oficiálně začali fungovat jako CeHuPo – Centrum humanitární pomoci.„Jen na rok, maximálně. Než skončí válka.“S touhle představou jsme začínali. Založit neziskovou organizaci nebyl můj životní plán. Byla to cesta, jak pomáhat dál a nabídnout víc než vybavení prázdných bytů lidem, kteří utekli před válkou. Bylo potřeba zajistit kurzy češtiny, poradenství, tlumočení, podporu bydlení i místo, kde se lidé mohou potkávat a přestat se cítit sami. To všechno už nebylo možné dlouhodobě zvládat jen dobrovolnicky.Díky vzniku organizace jsme mohli navázat spolupráci s městem Teplice a organizacemi, jako jsou Člověk v tísni, IOM – Mezinárodní organizace pro migraci, Ukrajinská iniciativa, InBáze, Slovo 21, Romodrom, Diakonie a další. Každému, kdo nás během těch čtyř let podpořil, patří moje poděkování.
Mohli jsme zaměstnat skvělé srdcaře, kteří do práce vložili mnohem víc, než měli v pracovní náplni. Společně s dobrovolníky jsme provázeli lidi těžkými začátky a postupně sledovali, jak se z člověka, který přišel s obavami a potřeboval pomoc téměř se vším, stává samostatný soused. Člověk, který se domluví, vyzná se, postará se o svou rodinu a někdy sám nabídne pomoc druhým.Zažili jsme ale i hodně nejistoty. Vedle náročných životních příběhů jsme každý rok řešili, zda budeme mít na nájem a mzdy. Někdy jsme ještě v polovině roku nevěděli, jak zajistíme jeho zbytek. Do provozu jsme vkládali i vlastní peníze s nadějí, že se podaří najít další podporu.Financí postupně ubývalo, potřeba pomoci však ne. Proměňovala se. Dnes se setkáváme i s následky toho, že na začátku nebylo dost kapacit pomoci všem včas. Někteří lidé se mezitím dostali do velmi těžkých situací, ze kterých se bez podpory jen obtížně dostávají.
Do pátého roku přesto vstupujeme s něčím, o co se můžeme opřít. Už nyní se nám podařilo zajistit pokračování práce interkulturního pracovníka a tlumočníka, psychologa pro dospělé, dětského psychologa se specializací na děti s poruchou autistického spektra a dvou logopedů. Zajištěnou máme také malou část nájmu. Doufáme i v podporu projektu z programu Rodina od MPSV, který by nám pomohl rozšířit pomoc rodinám v tíživé situaci a zpřístupnit naše Dětské centrum Bezpečí dalším dětem.Mám z toho radost. Zároveň vím, že vzhledem k počtu lidí, kteří naši pomoc potřebují, to stále nestačí. Letos se nám nepodařilo zajistit peníze na dvě klíčové pracovní pozice. S kolegy jsme se museli rozloučit, omezit část aktivit a rozdělit jejich práci mezi menší tým. Dlouhodobé přetížení se bohužel podepsalo i na našem zdraví.O téhle stránce práce v nezisku se nemluví snadno. Pracovní den často nekončí odchodem domů a starost o druhé nejde vždy odložit spolu s telefonem. Někdy se také míjí to, co od nás lidé očekávají, s tím, co skutečně můžeme nabídnout. Učíme se nastavovat hranice, abychom dokázali pomáhat dlouhodobě a měli na to sílu.
Bolí i chvíle, kdy se setkáváme s předsudky, nedůvěrou nebo zpochybňováním naší práce. Za každou takovou organizací jsou totiž konkrétní lidé, jejich čas, odpovědnost a často i kus jejich soukromého života.Když se ale ohlédnu, cítím hrdost na to, co jsme společně se zaměstnanci, dobrovolníky a všemi, kdo nás podporují, dokázali.Zůstávají přátelství. Setkání na ulici, kdy se někdo zastaví, obejme mě a vypráví, jak se mu daří. Poděkování za pomoc, ale také za to, že jsme mu věřili ve chvíli, kdy sám sobě věřit nedokázal. Právě v takových chvílích vím, že ty čtyři roky měly smysl.
A co si přeju k našim narozeninám?
Zdraví a sílu pro všechny, kdo tuhle práci dělají. Více prostoru pro naslouchání lidem z praxe i těm, o jejichž životech se rozhoduje. Aby jejich zkušenosti byly slyšet při změnách pravidel pro práci, bydlení a pobyt.
Přeju si, aby lidé, kteří sem přišli hledat bezpečí, byli lépe chráněni před vykořisťováním. Aby rodiče, kteří pracují nebo pečují o své blízké, mohli plánovat budoucnost bez neustálé obavy, zda znovu nepřijdou o všechno, co si pracně vybudovali. S takovou nejistotou se nové kořeny zapouštějí těžko.
A přeju si také dostatek financí, abychom na práci, kterou děláme, měli dost lidí. Aby nám vedle odhodlání zůstávaly i síly.
Děkuju všem, kteří při nás během těch čtyř let stáli. Spolu jsme toho zvládli opravdu hodně. ❤️
0 komentáøù